Den čtrnáctý - Nakupování

Probuzení další den nastalo až v 9 hodin, což je na mé poměry dost pozdě (poprvé za celý výlet se Kryštof probudil dřív než já). Když jsem u toho Kryštofa, díky němu jsem se naučil jednu super věc a to, že "dokážu usnut, i když někdo 30 cm od mý hlavy chrápe." Závidíte co :)

Cíl pro dnešní a zároveň poslední den na Islandu byl jasný. Dojet do Reykjavíku. Tam jsme se s doprovodem hlasité hudby a menší zácpy dostali. V Reykjavíku jsme objeli snad každý existující obchod, kde jsme utratili všechny naše existující i neexistující peníze.

A přišel jsem s novým zjištěním. Přestože v Reykjavíku žije něco kolem 140.000 obyvatel, tak místní silnice mají až 5 pruhů a jsou furt plný. Jelikož tady veřejná doprava funguje, nebo spíš nefunguje, tak strašně moc lidí zde má auta (nejčastěji pak velká SUV) a to pak dostat se z pruhu do pruhu může být nadlidský úkol.

Na oběd jsme se nechali unést a zašli jsme do KFCéčka. No, co bych k tomu řekl. V Česku za tři kila bych dostal lepší a větší porci jídla.

Pak už jsme jen vyhledal kemp. Navečeřeli jsme se a podíváme se na nějaký ten film.

Moudra pro dnešek budou dokonce dvě "nikdy nevíš, jestli zejtra nevyhraješ mega, jestli umřeš za tejden anebo jako děda" – Adam Chlpík "Jak dlouho žiji, to nezávisí na mně. Ale jestli skutečně žiji, to na mně závisí" – Seneca