Den čtvrtý - Polární záře

Až ráno jsem zjistil, že parkoviště, na kterém jsme přespali je v národním parku a je u něj obrovská cedule "no overnight stay." Ups. Jsem srdcař, jak Zátopek, takže jsem si šel ráno samozřejmě zaběhat. Padlo krásných 7 a půl kilometrů. Co jsem doběhl, tak jsme co nejrychleji vysmahli.

Cestou jsme narazili na další Islandský úkaz, stánek s palačinkami. Samozřejmě jsme nemohli odolat. Sice jedna palačinka stála stejně, jako 100 rohlíků, ale to nám nevadilo.

Kdyby Praotec Čech byl s námi, byl by na nás pyšný. Proč? Zdolali jsme kopec, který by nám i Adam Ondra záviděl. Sice komunikace na vrcholku byla spíš odezíráním ze rtů, než poslechem, ale přesto jsme se vždycky nějak domluvili. Tento výšlap mě unavil na tolik, že jsem si hodil 20.

Pak už jsem usedl zpátky za volat, jak David Limberský (bohužel bez toho alkoholu), a vydal se chytat vodopády, jak Chaozz. To už se začínalo stmívat, tak jsme vyhledali parkoviště a začali gastronimicky čarovat. Načarovali jsme špagety s pestem. Výborný. Když tu z ničeho nic POLÁRNÍ ZÁŘE. Program na dalších 30 minut byl jasnější než polární záře samotná. Teď už záře mizí, stejně jako moje síla psát tyhle řádky. Dobrou.