Den desátý - Hledáme Zdenu

Hned z rána jsem to odpálil teplo-studenou sprškou. Neotáleli jsme a vyrazili ještě zrána na jistý kopec, který se provinil tím, že vypadal až moc zajímavě. Když si představíte běžnou misku, tak přesně tak tento kopec vypadal. Akorát že nebyl vysoký 20 cm, jak tomu je u misky, ale měl cca kolem 200 m. Samozřejmě to pro mě nebyl problém, na olympiádě jsem koukal na Adama Ondru a okoukal jsem nějaký ty tríčky. Z hory/kopce/sopky/misky (bůhví co to bylo) byl krásný výhled na celý Mývatn, který je mimochodem nádherný.

Při schůzce mi pan Jan Burian říkal: "tak tady v Mývatnu strávíte minimálně jeden den." A jak řekl, tak se stalo. Vyšlapali jsme na další horu s ještě krásnějším panoramatem na Mývatn a vydali se zpátky na cestu, jak A) Tým. Vydali jsme se dále na západ, jak každý Německý voják při konci druhé světové války.

Jak už to tak bývá cestou jsme narazili na vodopád. Dokonce jsme i u něj zastavili (protože parkování bylo zadarmo :)) Vodopád byl klasicky krásný.

Už se pomalu stmívalo, tak jsme si udělali kvalitní pochoutku, čínskou polévku, a vydali se zpět na Islandské silnice. Tentokrát nás čekalo něco nečekaného, co vlastně bylo očekávatelné, protože jsme přelčili očekávání a neočekávaně jsem se na neočekávané připravili. Byl to tunel. A nejen tak ledajaký tunel, byl to placený tunel. Tady končí veškeré drama. Klasicky jsme ho projeli, samozřejmě jsme zacálovi průjezd a jeli dál.

Vyjeli jsme u krásnýho přívodního (nevím jestli to je oceán, jezero nebo jen kaluž) města Akureyri. Tam jsme nakoupili chálky a vydali jsme se na nedaleké parkoviště. Na parkovišti se nenacházela žádná námi neoblíbená cedule, tak jsme to na tomto parkovišti zakempili, pustili si film a teď jdeme spát.

Moudro dne zní: "zdravý člověk má mnoho přání, nemocný jen jedno" – Indické přísloví