Den dvanáctý - KOTĚĚĚĚ

"Každý ráno boty zouval, orosil si nohy v trávě, že se lidi mají rádi doufal" i tak zněla běžná rána v trávě na Islandu. Probuzení dnes nebylo, protože nato, aby se člověk mohl probudit, tak by prvně musel usnout, což se v mém případě nestalo.

Ráno proběhlo klasicky, vyčistil jsem si zhuby, nasnídal se a pak kroužil s autem do kolečka, abych trošku zahřál motor a tím mohl dostat pryč námrazu z okna :) (docela typické ráno). Bohužel to trvalo moc dlouho, tak jsme vyrazili na cestu s tím, že jsem přes přední sklo viděl stejně jako Martin Svátek (vygooglete si, kdo to je). Stejně rychle, jak jsem šlápl na plyn, tak jsem šlápl na brzdu, protože Kryštofa lidově řečeno, chytlo sraní. Zastavili jsme na benzínce a Kryštof šel udělat to, co muselo být uděláno. Ještě bych se chvilku zastavil u těch benzínek. Pokaždé, co nějakou tady na Islandu vidím mám chuť na ně zavolat policii za krádež. Kdybyste si vybrali náhodné číslo od 1 do 100, máte 50% šanci, že trefíte číslo vyšší a 49% šanci, že trefíte číslo nižší, než je cena benzínu na Islandu. Správné číslo je 50. Jestli jste uhodli tuto hádanku tak gratuluji, protože ani nevím, jestli dává smysl. Cena benzínu (a je jedno jestli benzínu nebo nafty) je 313 ISK na litr, že vám to říká pěkný hovno, tak prosimpěkně v CZK to je přes 50 Kč na litr.

No nic to jsem odbočil. Vyrazili jsme hádejte kam? K dalšímu vodopádu. Jeeej. "Chytat vodopády" se pro nás stalo rutinou, jako mytí zubů. Každopádně jsme chytli krásnej vodopád. Jeden z nejhezčích, co jsem na Islandu viděl. Cesta k němu však byla 5km štěrková cesta se stejně velkými dírami, jako ty, co mám v gramatice a pravopisu. Minimálně 3krát jsem si myslel, že jsem píchnul, ale naše Dacia Dooker zůstala v celku.

Poslechli jsme Raye Charlese a hitnuli jsme the road a nikdy jsme se nevrátili. Další zastávkou byla neaktivní sopka. Upřímně nic moc zajímavého. A jeli jsme dál.

"Dál za horizont" jak MC Gey a Paulie Garand. Cílem byl kemp. Upřímně tento kemp vypadal náramně. Hezky vytopenej, ale ne vodou, hezky vyšperkovanej, ale ne zlatem, hezky nablejskanej, ale ne lubrikantem. Teda, než jste došli do sprch, které vypadali jakoby se Němci za 2. světové války dostali i na Island… Po spršendu jsme se naobědvali a podívali se na Zahulíme a uvidíme. A my se uvidíme/uslyšíme/přečteme (to zní divně) se zase zítra.

A samozřejmě moudro na dobrou noc je "pokud si sám nevěříš, ty myšlenky tě zničej" – Adam Chlpík.