Den pátý - 2. největší ledovec v Evropě
Jestli toto ráno byla rána z milosti to nevím, ale probudil jsem se do hluku padajících kapek deště na kovovou střechu auta. V takové chvíli mi nezbývalo nic jiného než si lehnout a spát dál.
Ležel jsem další dobrou hodinku a nic se nezměnilo, jak by řekl Josef Kemr "chčije, chčije a chčije." My jsme z cukru, proto jsme z auta ani nevylezli a jeli dál. Bohužel co nám Island ukázal předešlou noc svoji krásu, teď nám ukazoval úplný opak… Pršelo 24,8 mm a foukal nárazový vítr kolem 80 km za hodinu. Častokrát se stávalo, že nám kvůli větru, auto vybočilo klidně i o dobrej půl metřík. Tímto počasím jsme urazili nejen kapotu, ale i 75 kilometrů k 2. největšímu ledovci v Evropě, Vatnajökull.
PS. kapotu jsme neurvali
Je jasný, že jsme tento ledovec nenechali neprobádaný. Dobré je nepodceňovat zimu, tak jsme se oblíkli tepleji, než James Charles a vydali jsme se na cestu.
Přestože foukalo tak, že by to odfouklo i tornádo, tak jsme se dostali k ledovci, kde jsme si ho vyfotili a šli zpátky. Vítr neslábl, jak moje touha hodit si lano. A celá další cesta byla boj mezi větrem, mnou, volantem a autem. Díky bohu (pro ty, co mě nemají rádi bohužel) jsem tento souboj vyhrál na body 1-0 a dojel jsme v klidu na parkoviště. Na parkoviště u oceánu, který ke břehu posílal mohutné vlny. O pár metrů dál bylo ledovcové jezero, tak jsme ho šli omrknout také. Tam jsme zahlídli tuleně nebo tučňáky nebo lachtany nebo co to bylo. Pane Hůla odpusťte mi, biologie mi nikdy nešla.
Jelikož pršelo jak debil a my jsme nikam moc nechtěli, tak jsme si už v 16 začali hledat, kde to zalomíme přes noc. Našli jsme jeden fanfárovej kempík na malém poloostrově a říkáme si "tak to je čistá fantázia, to bude libovkaaa" akorát že vůbec. Dojeli jsme tam a napřivítání nám začalo na přední sklo létat kamení. Tak jsme si řekli "to přestanéééé" tak to teda kurva hovno. Vítr nabral takovou rychlost, že to začalo nadzvedávat kapotu a házelo to s autem. V ten moment jsem udělal to, co udělá každý druhý muž, když se dozví, že bude otec. Odjel jsem pryč. Našli jsme lepší kempiáš, 15 minut vzdálený od tohoto poloostrovního pekla. Tento kemp byla spása. Bylo tady všechno, kromě recepce, takže o to líp (samozřejmě jsme zaplatili). Po 1 týdnu, kdy jsem smrděl jako skunk, jsem si dal spršendo.
Samozřejmě to nezůstalo u spršky a udělali jsme si i palačinky a šli spát. Přeji krásný sny do České republiky, ve které jsou v tuhle dobu povodně :)