Den první - Létání
Stejně jako počátek renesance byl ve Florencii, tak počátek naší exkurze na Island byl na Florenci. Proč zrovna z Florence? To je otázka, kterou si položili bezesporu všichni čtenáři, až na ty z generace Z, kteří ztratili pozornost hned u prvního řádku. Jelikož já a můj kamarád Kryštof jsme studenti a v peněžence máme průvan, tak jsme se rozhodli letět z Vídně, odkud je to cenově, minimálně pro studenty, přijatelnější. Bus, nebo také pro starší generace autobus, nám jel v 11:50. V kolik jsme dojeli do Vídně už nevím, ale co vím, že městská doprava ve Vídni je komplikovaná. Zlaté tři linky metra v Praze, ve Vídni, stejně jako třeba v Mnichově, nebo v Berlíně najdete U-bahn a S-bahn. Jakej je mezi tím rozdíl vás slyším zvolat? Odpověď je: "co já vím." Co však vím, že jsme s mým stejně dezorientovaným kamarádem dokázali třikrát nasednout na špatný spoj. Nakonec Pat a Mat se dostali úspěšně na Vídeňské letiště. S mým kumpánem jsme samozřejmě vyfotili vítěznou fotku.
Kontrolu jsme prošli, jak nůž máslem (tu bombu jsme dobře schovali). Jediná nepříjemná věc se při kontrole stala Kryštofovi, když si musel sundat pásek a zvednout ruce nahoru. Co se stalo dále si můžete domyslet :) U Kryštofa nic kromě zelených trenek nenašli, a proto jsme mohli pokračovat dál. Díky tomu, že pan táta Slovák je zlatá duše, tak jsme se zadarmo dostali do "lounge Wien"
A nebyli bychom Češi, kdybychom tam nevyjedli půlku cateringu. Samozřejmě padlo i pivko, protože co je zadarmo to se neodmítá. K jídlu jsme si zapnuli fotbal Česko-Ukrajina. Zatímco metr za námi seděla partička Ukrajinců, my jsme náležitě oslavili gól, který nám daroval Šulc. Oslavy byly mohutné, bohužel byly přerušeny odletem letadla. Rychle jsem do sebe vyklopil colu a utíkali jsme na letadlo. Zatímco jsme doháněli letadlo, močák doháněl mě a já si až v tu dobu uvědomil, že jsem neměl pít tolik coly a pivka, přestože to bylo zadarmo. Letadlo jsme stihli levou zadní. Při kontrole letenek a občanského průkazu nepoznali naše falešné občanky a my se tak dostali do letadla směr Keflavík.
Po 4 hodinách letu a 0 minutách spánku jsme přistáli na letišti v Keflavíku. Zde na nás čekal jeden nemilý kamarád jménem zima. Zatímco Pražáci si užívali 16 stupňů, my jsme taktéž "užívali" příjemných 6 stupňů.
To by nemusel být vůbec žádný problém, kdyby se však dva nejmenovaní studenti nerozhodli, že se radši vyspí na lavičce na letišti, než aby si zaplatili jednu noc v hostelu. Takzvaně jsme si to hodili na bezďáka a snažili se usnout. Bohužel obsluha letiště nám zatopila tak, že nám nezatopila. To však unaveného Jakuba nezastavilo, tak i přes klepající se ruce a nohy to dokázal zalomit na 4 hodiny.