Den sedmý - Chaozz vodopád 

Možná bych měl skočit ze skály, aby tyhle řádky mohly začít být zajímavý. Bohužel přicházím s nešťastným sdělením. Dnešní den stál za stejný hovno, jako ten předešlý :) Tak hezky popořadě. Jak už tomu na Islandu bývá zase jsme chytali vodopád, jak Chaozz. Tak se pohodlně posaďte a přečtěte si pár řádků o tom, jaký kretén dokáže být běžný student z Prahy. Tentokrát mi v krvi proudil Taras Povoroznyk a rozhodl jsem se, že na vodopád vylezu přes nebezpečnou stezku. Jak už tomu bývá, záběry stály za starou bačkoru, ale zážitky měly cenu nové bačkory.

Naše další zastávka byla, místní krám. Nakoupili jsme za majlant a jeli do supermarketu, kde jsme taky nakoupili za majlant. Všechno to jde ruku v ruce. Prosím vás nenakupujte nikdy hladoví, dopadá to špatně (spíš draze). Nevím, jestli je se čím chlubit, ale málem jsem sejmul jednu babku, když mi vlezla na parkovací místo, kam jsem zrovna parkoval (a taky jsem ji málem sedřel káru, ale to je vedlejší). Díky bohu jenom málem :) Nikdo není dokonalý, "všichni máme plusy a mínusy, jak atomy" -Adam Chlpík.

Konečná zastávka pro dnešek byl kemp. Byli jsme jako dva zlatokopové, kteří právě vykopali zlatý důl. Nejhezčí a doposud nejlevnější kemp, ve kterém jsme za tento výlet byli.

V nejlepším se musí skončit proto cestovaní a teplé sprše zdar.

Ještě citát dne "I jedna malá jiskra dokáže zapálit oheň" – Adam Chlpík