Den třináctý - horký pramen s pořadovým číslem 2 a 3

Dnešní vstávání provázelo utrpení, bůhví proč. Vůbec se nám nechtělo vstávat (asi začínáme chytat školní náladu). I přes všechny okolnosti jsme se dokázali dostat ze spacáků a provést základní hygienu. Skončilo to tak, že jsme se z kempu vyhrabali kolem 11. hodiny. V tuto hodinu už jsme v kempu byli sami s nějakým místním bezďácky vypadajícím člověkem.

Nasedli jsme do naší supr čupr káry a vyrazili. Cíl byl jasný. Horký pramen. Za tento výlet jsme navštívili doposud pouze jeden horký pramen a to na začátku našeho výletu. Teď byl ideální čas to změnit.

Když jsme dojeli k místu, které bylo 6 km vzdálené od pramenu zjistili jsme, že na silnici směřující k pramenu, není naše Dacia stavěná. Proto jsme se rozhodli, že k němu doběhneme. V krásným čase jsme doběhli a skočili do vody. Čistá fantázia… Náš výlet je spíše naplněn zimou než teplem, proto jsem za každou teplou chvilku (dvojsmysly jsou svině) šťastnější člověk. Takže si asi dokážete představit, jak krásný pocit byl být v horkém pramenu.

Když jsme došli zpět k autu, už byl čas oběda. Na oběd padly tortilly s masem a nějakou tou zeleninou, aby se neřeklo a jelo se dál. Tentokrát k blíže nespecifikovatelné sopce. Proč blíže nespecifikovatelné? Je mi moc zima a nemám sílu na to otevřít mobil a podívat se! Když jsme k sopce přijeli a chvíli nato ji i pokořili, tak na nás čekal výhled, na Islandské poměry trapnej.

To už se začínalo stmívat, tak jsme se rozhodli, že pojedeme k dalšímu horkému pramenu, ze kterého bychom měli krásný výhled na západ slunce. Bohužel/díky bohu slunce zapadlo dřív a my jsme se tak mohli kochat pohledem na západ slunce za horizontem oceánu (nebo nějaký kaluže, nemám šajn, co to bylo). Když jsme dojeli k pramenu, byla už tma a my jsme hodili rychlé koupání a hned jsme mazali zpět do auta. Teď ležím v posteli a vůbec necítím nohy, což znamená jediné. JDU SPÁT.

Citátek dne zní "neberte život příliš vážně, stejně z něho nevyváznete živí" – Elbert Hubbard

Dopsal jsem poslední větu, zavřel jsem notebook a šel spát. Předtím jsem se však už z instinktu podíval z okna, jestli náhodou není další polární záře. A hádejte co? Ona tam byla. Obětoval jsem svůj spánek, komfort a teplo a vydal jsem se sledovat polární záři s pořadovým číslem 3.