Den devátý - Dva roky prošlý losos

Dnešek jsme odpálili výletem k dalšímu vodopádu. Možná to bude znít bizarně, ale když jste na Islandu už nějakou dobu, tak vás začnou ty vodopádu nudit. Za týden, co jsem na Islandu jsem viděl desítky vodopádů a nečekal bych, že se znovu nadchnu pro vodopád, jako na začátku. Nečekané se stalo realitou. Vodopád Dettifos byl jedním slovem nářez. Bylo dechberoucí pozorovat, jak vodopád dokázal s pomocí větru dostřikovat i stovky metru daleko.

Vodopád se nacházel v národním parku, což znamenalo pro vandaly, jako jsme my jediný, že půjdeme mimo vyznačenou trasu. A protože jsme kopyta, tak nás viděli správci NP a bylo nám vynadáno, jak malým smradům ("nám" myslím mně).

Další destinací, na kterou jsme měli napíchnutý špendlík byl Hverir, což je: "Oblast geotermální aktivity známá bublajícími bahenními tůněmi a kouřícími fumarolami se sirnými parami." zdroj 

Kdybych měl popsat puch, který vycházel z těchto sirných bahenních bublajících tůní, tak bych to přirovnal k smradu dva roky prošlého lososa. I přes tento velmi zavádějící a zavánějící aspekt jsme se tam vydali. Tůně vypouštěly výpary, za který by se nemusel stydět běžný člověk po čočkovce. Jinak příroda byla samozřejmě klasicky nádherná. Jako jsme se v jednu chvíli cítili jako na Neptunu, tak teď to byl pro změnu Mars.

Už nám odbíjela třetí hodina, a zatímco naši Čeští kamarádi pomalu večeří, tak jsme si začali dělat oběd. Na dnešní oběd padlo pár tortill, nějaký to masíčko, omáčka a salát. Nebyl by to pořádný oběd, kdyby nepadlo jedno pivko (bohužel nealko). A aby toho gurmánství bylo dostatek, tak jsem to zakončil čajíkem. Můj žaludek tuto kombinaci zpracoval jako Mbappé.

Svět je zlé místo, proto i oblaka se někdy musí vybrečet, a to se přesně stalo po našem obídku. Řekli jsme si, že necháme se oblaka vybrečet a zítra, až budou zas v pohodě, tak si projedeme okolí jezera Mývatn. Od té doby sedím, poslouchám hudbu a snažím se vymyslet, jakej bude můj smysl života.

Teď už je však načase se pro dnešek rozloučit s citátem dne "Usmívej se! Zítra bude hůř a pozítří možná už ani nebude." – Murphyho zákoník